Potřebujeme zákon regulující soukromé bezpečnostní služby?
V České republice působí, dle aktuálních odhadů Ministerstva vnitra, na 6,5 tisíce podnikatelských subjektů, které jako svůj předmět podnikání uvádí ostrahu majetku a osob, služby soukromých detektivů či poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob. Obrat těchto firem se zhruba 50 tisíci zaměstnanců přesahuje 18,5 miliardy korun ročně. A do toho nejsou započítávány subjekty, které si ochranu zajišťují samy.
V oblasti bezpečnosti je tato skupina, často ozbrojených zaměstnanců, nejen dva a půlkrát větší než Armáda České republiky či větší než všichni profesionální policisté a hasiči v ČR dohromady, ale zejména při své práci velmi často zasahuje do práv a chráněných zájmů třetích osob, včetně jejich soukromí. Mohou mít speciální výcvik, nosí zbraně, ovládají nebezpečné chvaty a hmaty. Tyto činnosti jsou v důsledku nekalé konkurence některých soukromých bezpečnostních firem mnohdy vykonávány ve velmi nízké kvalitě, lidmi, na které nejsou kladeny potřebné nároky na bezúhonnost, spolehlivost, odbornou či zdravotní způsobilost a jejichž příjmy jsou často na hranici minimální mzdy, včetně nedůstojných pracovních podmínek.
Soukromé bezpečnostní služby (dále jen „SBS“) se také díky velmi specifické povaze své činnosti mohou snadno stát nástrojem nejrůznějších skupin organizovaného zločinu či cizích zpravodajských služeb, mohou případně poměrně snadno získávat cenné informace či dokonce přímo poškodit konkrétní osoby, firmy, ale i státní či samosprávné orgány a organizace, a to přesto a právě proto, že jejich služby nezřídka využívají. Není asi třeba příliš připomínat konkrétní případy zasahování SBS do politického boje u nás či snahu jedné z nich ovládnout celý stát i municipality. To by mohlo vést až k ohrožení samotného demokratického zřízení této země.
Na druhou stranu je ale třeba zmínit, že profesionálně vykonávané SBS jsou v dnešní době naprosto nepostradatelnou součástí systému zajišťování bezpečnosti a ochrany osob a majetku, a to nejen soukromých osob a firem, ale i státních organizací a samospráv.
Tato oblast podnikání však není v dnešní době v právním řádu takřka upravena. Úprava obsažená v živnostenském zákoně, který ji upravuje jako běžnou formu podnikání, je nesystémová, povrchní a zcela nedostatečná. Neexistuje žádný systém regulace tohoto druhu podnikání, zcela nedostatečně jsou upraveny požadavky na bezúhonnost, spolehlivost, odbornou kvalifikaci provozovatelů i zaměstnanců, živnostenská kontrola je zcela neúčinná, neexistují adekvátní sankce za porušování předpisů ani žádné účinné mechanismy, které by zabránily zneužití SBS organizovaným zločinem či cizími zpravodajskými službami. Pro ochranu osob či majetku vlastními zaměstnanci pak právní úprava neexistuje vůbec. Tento stav je nadále neudržitelný.
A na co by se právní úprava poskytování SBS měla zaměřit, je-li zřejmé, že regulace a kontrola režimem živnostenského zákona se neosvědčila? Předně by tato problematika měla být upravena komplexně v samostatném zákoně, ostatně ČR je jedna z mála zemí EU, která takovou úpravu ještě nemá. Je velmi pravděpodobné, že na rozdíl od minulého desetiletí, by SBS, které poskytují profesionální služby, a nejsou ojedinělé, by v současnosti takové legislativní řešení už neodmítaly. Vždyť nekalá konkurence některých agentur (a také jich, bohužel, není málo), které nabízejí služby za nelogicky nízké ceny (zjevně pod úrovní nákladů, byla-li by nabízená služba skutečně poskytována a všechny související zákony a předpisy dodržovány) vrhá nepříznivé světlo na celý tento segment tolik potřebného podnikání.
Provozování SBS (ochrana osob a majetku, technické zabezpečení, převozy hotovosti a cenin, služby soukromých detektivů, bezpečnostní poradenství), včetně provozování vlastní ochrany, je třeba podřídit licenčnímu a funkčnímu kontrolnímu a sankčnímu režimu. Licence je třeba vydávat na dobu určitou, aby podmínky provozování činnosti mohly být pravidelně ověřovány. Rozhodování o licencích a kontrolu musí zajišťovat stát. Není vhodné (a ani v zahraničí obvyklé), aby si ji vykonávaly soukromé bezpečnostní služby samy (např. ve formě samosprávné komory). Pro získání a udržení licence je třeba nastavit striktní podmínky bezúhonnosti, spolehlivosti, odborné kvalifikace i zdravotní způsobilosti, a to jak pro samotné provozovatele, tak i jejich zaměstnance.
Zákon musí jasně zamezit privatizaci veřejné bezpečnosti. Komplexní zabezpečování veřejného pořádku, a to i na místní úrovni, je možné realizovat pouze orgány veřejné moci, tj. Policií ČR, příp. rovněž obecními policiemi, které k tomu jako jediné mají potřebná oprávnění. Zákon by také v žádném případě neměl rozšiřovat stávající oprávnění SBS umožňující zásahy do práv a svobod třetích osob (ta jsou jako v případě každého jiného občana dána např. dle trestního zákona, trestního řádu, občanského zákoníku). Speciální oprávnění náleží pouze příslušníkům Policie ČR, příp. strážníkům obecních policií jako zástupcům veřejné moci, nikoli však soukromoprávním subjektům.
Vzhledem k povaze SBS je také třeba jasně vymezit oblast ochrany osobních údajů a ochrany osobnosti, aby nedocházelo k jejich narušování. Za porušení je třeba uplatňovat ty nejpřísnější sankce (odnětí licence, vysoké peněžité sankce).
V současné době se Ministerstvo vnitra opět chystá předložit do vlády návrh zákona, který by měl oblast SBS komplexně regulovat. Návrh vychází z předlohy, kterou se již zabývala i Nečasova vláda a stejně jako v té době čelí i dnes velkým tlakům na to, aby nakonec nebyl vůbec předložen. To by však vládu nemělo od svého záměru odradit, neboť zákon je opravdu potřeba.
Byť ani současný návrh zákona nebude dokonalý (oproti prvotním verzím se zřejmě v mnohém bezpečnostním agenturám ulevilo), je třeba vznik tohoto zákona podporovat. Jen tak bude možné zajistit, aby SBS pro naši bezpečnost představovaly přínos, nikoliv hrozbu.