Válka mezi ministerstvem vnitra a Policejní akademií!

Tak by se dal nazvat spor, který vypukl mezi státní vysokou školou pro vzdělávání odborníků zejména bezpečnostních sborů a ministerstvem, z jehož rozpočtu je škola financována a které vůči ní vykonává řadu pravomocí.

Byť mezi odborníky se o konfliktu ví již delší dobu, minulý týden tento spor propukl i veřejně (též zde). Bez ohledu na to, která ze stran má ve sporu pravdu, se jedná o situaci alarmující. Tedy bez ohledu na to, zda je pravdou, že náměstkyně ministra vnitra Pálková a její úředníci zasahují nezákonně do chodu a kompetencí školy, že jde o pomstu za označení pana Vavery (u kterého nikdo netuší, jestli Pálkovou řídil nebo jí byl řízen) plagiátorem (mimochodem z plagiátorské kauzy vyvstávají na povrch možná alarmující spojení Straus – Vavera – bratří Bártové a ABL), že jde o snahu zrušit či omezit PA ČR ve prospěch podnikatelských subjektů či snad je naopak pravdou, že škola je státem ve státě, funguje netransparentně a brání se kontrolám ze strany MV.

Nepochybuji o tom, že řada bývalých absolventů Policejní akademie, stejně jako plzeňských práv, kteří v minulosti získali akademické tituly nikoliv za znalosti, ale kdo ví za co, a dnes působí na vysokých manažerských postech v rámci řady bezpečnostních sborů, jsou daleko větším bezpečnostním rizikem pro stát, než zmiňovaná privatizace části vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek. Všichni jsou totiž za určitých okolností vydíratelní. Vím jistě, že tito rychloodborníci by se svými znalostmi přes řadu zkoušejících např. na soukromé vysoké škole CEVRO Institut neprošli právě proto, že zkoušející (a v mnoha případech vynikající a nezpochybnitelní odborníci z praxe) mají svá dobrá jména, která je mj. živí a právě proto, že nemají jen tak nic jistého (jako na některých státních školách), o ně nehodlají přijít ani kvůli Bártům ani jiným „papalášostudentům“. To, že mnozí sporní studenti své podivně získané tituly ještě doplnili řadou ještě spornějších titulů ze spřátelených slovenských vzdělávacích institucí, na věci nic nemění. Nepochybuji ani o tom, že většina takovýchto česko-slovenských bezpečnostních „judrů“ by na slušných vysokých školách doktoráty nedostala.

Na druhé straně Policejní akademie (stejně jako plzeňská práva) má řadu vynikajících absolventů a opravdových odborníků a zcela jistě má naprosto nezastupitelné místo v systému vzdělávání příslušníků bezpečnostních sborů. Podmínkou je, aby se rozhodující měrou věnovala forenzním disciplínám a aby ministerstvo vnitra a policejní prezídium konečně pochopily, že obor a zaměření vzdělání - případně další odborný požadavek - nejsou ve služebním zákoně (z.č.361/2003 Sb. ve znění p.p.) jenom pro parádu. Žádná politická proklamace o tom, jak usilovně bojujeme např. s kyberkriminalitou ve svých důsledcích nenahradí jednoduché, ale nezbytné rozhodnutí – každý kriminalista, který řeší počítačovou nebo jakoukoliv jinou vysoce sofistikovanou kriminalitu musí mít vystudovaný takový a takový obor, musí mít takové kurzy, postgraduály atd. Bude-li nadále platit, že pro špičkového policistu je dostatečné jakékoliv vysokoškolské vzdělání (byť v oboru herectví či pěstování brambor) a pro zpravodajce ani to ne, pak je zbytečné řešit potřebnost Policejní akademie či dokonce zadávat v tomto směru nesmyslné studie. Pak je ovšem zbytečné také hlásat, že boj proti terorismu posílí tisíce nových příslušníků za miliardy korun. Nikoliv počtem příslušníků (a lze nadále absurdně hlásat, že bude-li o 10 tisíc policistů více, bude bezpečněji, když víme, že bude-li jich o 20 tisíc více tak bude ještě více bezpečněji, ale zdaleka né tolik, jako kdyby jich přibylo rovnou 100 tisíc), ale zejména kvalitou, vzdělaností, kreativitou, pracovitostí, celoživotním vzděláváním a motivací, lze boj s teroristickými a jakýmikoliv dalšími moderními organizovanými hrozbami vyhrát.

Je smutné, když někdo vytvoří a prosadí tak dokonalý zákon o úřednících a tak atraktivní vizi veřejné správy, že ani na post nejvyššího superúředníka se téměř nikdo nepřihlásí a chce-li vůbec vláda někoho do této pozice vybrat, tak nejdříve musí zrušit požadavek na předložení nějakého potvrzení o složení zkoušky z jazyků. Smutné, pro ty podřízené fatálně demotivující, ale zřejmě to přežijeme. Tragické by ovšem bylo, kdyby stejný přístup byl dlouhodobě aplikován i na ty, kteří nás, před hrozbami nejmodernějších forem organizované kriminality, včetně hrozeb teroristických, mají chránit. To bychom přežít nemuseli. I proto by měl ministr vnitra vzniklou situaci co nejdříve vyřešit.