Vrátí se na stadiony těžkooděnci a násilí?

V pátek 6. března se ministr vnitra Milan Chovanec sešel s předsedou Fotbalové asociace ČR Miroslavem Peltou a zástupci některých fotbalových klubů na téma boje proti fotbalovému násilí. Oproti svým zvyklostem ministr vnitra výsledky tohoto jednání komentoval pouze velmi stručně.

Dle tiskové zprávy ministerstva došli zástupci k závěru, že pro zajištění bezpečnosti na fotbalových stadionech je nutné přijmout některé legislativní změny, například upravit trestní řád tak, aby pachatelům hrozil větší postih, či zákon o podpoře sportu. Vzniknout má pracovní skupina, která posoudí vznik zcela nového zákona o sportovních soutěžích. Blíže k obsahu těchto úprav nic nezaznělo.

V této souvislosti je třeba být velmi obezřetný k tomu, aby se nezasahovalo do základních principů přístupu státu k pořádání sportovních akcí, který byl nastaven od 1. 1. 2009 novelou zákona o podpoře sportu. Nová koncepce byla postavena na stanovení jasných pravidel, vymahatelných povinností a odpovědnosti pořadatelů sportovních utkání za zajištění bezpečnosti a pořádku na stadionu. Kluby dostaly manuál, jak bezpečnost na stadionech zajistit a jaká opatření k tomu přijmout. Nikoli stát, ale ten, kdo na pořádání sportovních akcí vydělává, také musí zajistit bezpečnost. Těžkooděnci již neprovokují chuligány přímo na stadionech, ani neděsí svojí přítomností děti těch spořádaných, opravdových fanoušků, ale jsou připraveni zasáhnout ve chvíli, kdy se bezpečnostní situace vymkne pořadateli z rukou. Pokud pořadatel nezajistil dostatečná opatření, hrozí mu zavření stadionu pro diváky až na 1 rok.

Výtržníkům je možné nově uložit speciální sankci v trestním řízení, a to alternativní trest zákazu vstupu na sportovní utkání po dobu až 10 let. Trestní řízení je navíc zpravidla možné provádět ve zkrácené formě. Policista, státní zástupce i soudce mohou v případě potřeby jednat i přímo na stadionu.

Takto nastavená pravidla začala fungovat prakticky okamžitě. Za první sezonu a půl (230 zápasů, z toho 60 výrazně rizikových) byly vážnější incidenty zaznamenány pouze v 9 případech.

Pokud v poslední době dochází ke zvýšenému počtu násilných incidentů na stadionech, pak to není kvůli nedostatečně nastaveným pravidlům, ale kvůli tomu, že kluby nejsou dostatečně důsledné v implementaci potřebných bezpečnostních opatření. Je třeba se ptát, zda po 5 letech od nové úpravy mají již všechny kluby dostatečně kvalitní kamerové systémy, profesionální a dostatečně početnou pořadatelskou službu, bezpečnostní rámy u každého vchodu, adresný ticketing, černou listinu nežádoucích fanoušků, …? Odpověď zní, že nikoli.

Ani současný systém však nemusí být dokonalý a třeba pracovní skupina najde opatření, jak jej ještě dále zlepšit. Pokud ale nechceme, aby se na stadiony vrátilo násilí, kterému jsme museli čelit před rokem 2009, pak nebořme, co se již osvědčilo, ale zaměřme se nejprve na to, zda jsou současné povinnosti a pravidla dostatečně dodržována a vymáhána. Dřív, než začneme vyrábět nové předpisy. Zažil snad někdo řádění fanoušků či těžkooděnce v O2 Aréně? Nezažil, ale bezpečnostní pravidla jsou tam bez jakýchkoliv diskusí a pardonů důsledně dodržována. A desetitisíce návštěvníků se cítí naprosto bezpečně. Nepřipusťme návrat mylného dojmu, že za bezpečnost na stadionech nezodpovídá pořadatel, který na akci vydělává, ale stát. To už tady bylo. A nebylo to ani rozumné a logické, ani levné, ale zejména – opravdu to nebylo bezpečné.