Česká republika – od nesvobody ke svobodě nadohled

S odstupem času je užitečné podívat se, jakým způsobem do České Republiky pronikaly myšlenky svobody. Představení myšlenek svobody pestrou skupinou ekonomů, politických teoretiků, právníků i teologických myslitelů zajistilo široké ukotvení těchto myšlenek a dalo naději na jejich udržení a rozkvět v dalších letech.

Teoretický argument o nefunkčnosti centrálního plánování a zkázonosnosti socialismu, se kterým přišli velcí myslitelé v čele s Ludwigem von Misesem a F. A. Hayekem před druhou světovou válkou, byl na poli teorie zcela zásadní. Přestože však teoreticky odhalil bláhovost představ zastánců centrálního plánování, nezabránil tomu, aby se (nejen) u nás ve střední Evropě se systémem ekonomické a politické nesvobody na mnoha místech neexperimentovalo. A tak naše země zažila nejprve období vlády socialismu národního (nacismu), na něž navázala čtyři desetiletí socialismu mezinárodního. A po této době politické nesvobody a ekonomického centrálního plánování už člověk nepotřeboval studovat Misese ani Hayeka, aby pochopil, že je něco zásadně špatně. Stačilo otevřít oči. Každý mohl vidět hospodářský úpadek, všudypřítomné fronty, policejní zvůli a mravní a kulturní úpadek – důsledky, které nedokázala zamaskovat ani masová propaganda státní televize, rušičky západního rozhlasového vysílání, ostnaté dráty na hranicích ani pečlivě sepsané osnovy předmětů státních škol v čele s občanskou výchovou a pokřiveným dějepisem.

Listopad 1989 byl velkým historickým předělem, jenž nám všem otevřel dveře do světa svobody. Skončil systém vlády jedné strany, sovětští vojáci odešli ze země, hranice se otevřely a lidé mohli začít cestovat, obchodovat, vzdělávat se v zahraničí a číst zahraniční knihy. Většina lidí věděla, že nechce dále žít v systému nesvobody, ale jaká je alternativa? O té se desetiletí nepsalo a straníci, tedy komunisté, kteří ovládali školský systém a univerzity (kde mnohdy dnes bohužel nadále přežívají), s ní studenty neseznamovali. Kde hledat ideál svobody a jací jsou hlavní představitelé tohoto myšlenkového směru?

V České republice jsme měli štěstí, že od počátku 90. let se na poloprázdném knižním trhu začaly objevovat překlady knih velikánů světového liberálního myšlení a mnozí z těchto myslitelů též osobně přijeli a o ideálu svobody přednášeli. Tím se všem, kdo se o svobodě, jejích základech i implikacích, chtěli více dozvědět, otevřelo široké spektrum teoretických přístupů a metod obhajoby myšlenky svobody. (Stejně tak je ideál svobody představován i v této knize.)

Na pultech se tak objevily knihy Miltona Friedmana Svoboda volby a Kapitalismus a svoboda, a profesor Friedman osobně přednášel nejen o blahodárném působení trhů, ale též o lidské pokoře, jež stojí u základů klasického liberalismu. Studenti ekonomie se po desetiletích nadvlády marxistických učebnic mohli začíst do překladu skvělé knihy Paula Heyneho Ekonomický styl myšlení a profesor Heyne přijížděl opakovaně přednášet pro středoškolské učitele a studenty, aby svým dílem přispěl k obnově výuky ekonomie v ČR. Zájemci o politickou filosofii už nemuseli číst oxeroxované kopie překladu Hayekovi Cesty do otroctví, protože jak tato kniha, tak slavná Právo, zákonodárství a svoboda, stejně jako Hayekovy ekonomické texty, jako třeba článek Využití znalostí ve společnosti nebo kniha Soukromé peníze – Potřebujeme centrální banku? byly legálně na trhu.

Poprvé jsou do češtiny překládána velká díla Ludwiga von Misese Liberalismus a následně obsáhlé dílo, jež mnozí považují za vrcholnou obhajobu tržní ekonomiky ve 20. století, Lidské jednání – pojednání o ekonomii (kterou přijíždí uvést na trh Ron Paul, který se za oceánem stává symbolem masového hnutí za svobodu.) Poprvé se v češtině je možné seznámit s díly Hayekových a Misesových žáků Kirznera a Rothbarda, a následně i s pracemi jejich žáků.

Přijíždějí věhlasní liberální teoretici jako např. profesor Richard Epstein, kteří ukazují, kde a jak hledat akcent na svobodu v právu, aby doplnil argumenty, se kterými nás – bohužel již jen psanou formou – seznámil slavný italský ústavní právník Bruno Leoni ve své knize Právo a svoboda. Do Prahy přijíždějí a své knihy publikují potomci liberální školy francouzské, bastiatovské, jako je např. Pascal Salin. Nobelovou cenou ocenění autoři vysvětlují, jak zachovat svobodu garantující politické systémy (James Buchanan osobně i ve své knize Politika očima ekonoma), jak prokázat funkčnost Hayekovi vize tržního řádu (Vernon Smith) nebo jak využít porozumění tržním vztahům v debatách o rodině, vzdělání či zločinu (Gary Becker a jeho kniha Teorie preferencí).

Katoličtí myslitelé jako Michael Novak přijíždějí, aby vysvětlili, že svoboda a náboženství nejsou v rozporu, a díky překladu knihy Thomase Woodse nyní též víme Jak katolická církev budovala západní civilizaci. (Tentýž autor ve své další knize přeložené do češtiny Krach ukazuje, že za poslední velkou hypotéční, finanční a hospodářskou krizi nelze vinit tržní systém, ale že pravým viníkem jsou příliš ambiciózní vlády a jejich krátkozraké politiky.) Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho, což by bylo na tomto místě zbytečné. I z tohoto neúplného nástinu vlny zájmu o myšlenky svobody po roce 1989 je však jasné, že se i v tomto ohledu jednalo o zásadní změnu. Český zájemce o hledání alternativy k systému socialistické nesvobody viděl, jak pestrou směsici myslitelů a jejich argumentů má na výběr. Myslitelů, kteří se mnohdy téměř nesmiřitelně vzájemně přou; argumentů, jež se liší; přístupů, které přicházejí z různých společenských věd – politické filosofie, teorie práva, ekonomie, psychologie, historie a dalších věd. Co víc si může přát student, každý člověk, který chce upřímně hledat odpověď na otázku, jak vypadá společnost založená na svobodě. Velcí myslitelé nám představili svůj pohled a formulovali základní problémy. My, kteří stojíme dnes na jejich ramenou, máme situaci jednodušší, avšak obtížné otázky přetrvávají a je na nás, abychom hledali odpovědi na otázky staré i nové.

V této souvislosti je velmi potěšující, že se v posledních letech zvýšil v Evropě počet think-tanků i výzkumných a vzdělávacích institucí, které se rozhodly věnovat se přemýšlení a bádání o myšlenkách svobody a hledání jejich odrazu při řešeních současných společenských problémů. A je velmi povzbudivé vidět pestrost tradic i přístupů a zároveň spolupráci a vytváření nových partnerství.

Vidíme tak postupné etablování národních a lokálních skupin Students for Liberty, které významně přispívá k rozšíření debat o svobodě mezi studenty; jsme svědky – například v České republice, na Slovensku, v Polsku či v Estonsku - velmi záslužných aktivit „sesterských“ Mises Institutů, rozvíjejících odkaz Ludwiga von Misese, Rothbardovo jméno nese výzkumné centrum v Bukurešti i institut v Belgii, jménem velkého Gustave de Molinariho, který byl mj. průkopníkem myšlenky soukromého poskytování bezpečnosti, se zaštítila skupina výzkumníků ve Francii, Leoniho institut úspěšně funguje v Itálii, španělští obhájci svobody a trhů zase zvolili pro svou instituci jméno scholastika Juana de Mariany, na nám blízkém Slovensku přibyly k Hayekově Nadaci Institut ekonomických a sociálních studií (INESS) a Konzervativní institut M.R. Štefánika.

Je též povzbudivé, že k ostrůvkům svobody a jejího studia se připojují i vysoké školy. Univerzity, které nejsou financovány ze státních rozpočtů a mohou si tak zachovat na státu nezávislost. Jsem rád, že i škola, v jejímž čele stojím, vysoká škola CEVRO Institut, se do této nevelké skupiny škol na světě může řadit a poskytovat vzdělání, v němž myšlenky svobody mají stěžení místo.

Tento text je předmluvou ke knize Tom Palmer (ed.): Proč svoboda, Atlas Network a Students for Liberty, 2014. Křest knihy proběhl na první pražské výroční konferenci Students for Liberty.