Východní blok čtvrtstoletí poté

Před pětadvaceti lety padla železná opona a země bývalého východního bloku se ocitly na významné křižovatce. Většina z nich se vydala cestami změn politických a ekonomických institucí s přesvědčením, že díky těmto změnám se lidé budou mít lépe. Do jaké míry se kýženého výsledku podařilo dosáhnout?

Člověk, jenž transformaci prožil, hledá nezaujatou odpověď na tuto otázku obtížně. Je těžké se povznést nad jednotlivé detaily související s vlastní angažovaností, a nad emoce z této angažovanosti vyplývající. Transformace je stále ještě příliš součástí našich životů na to, abychom o ní mluvili s chladnou hlavou a nebyli ovlivněni osobními sympatiemi a antipatiemi vůči jejím hlavním aktérům. Nabízí se tedy podívat se na to, jak transformaci východního bloku hodnotí lidé, jejichž osudy s ní nebyly tak úzce spjaty. Ekonom Andrei Shleifer z Harvardovy univerzity a politolog Daniel Treisman z Kalifornské univerzity v Los Angeles nedávno shromáždili některá zajímavá data a dospěli mimo jiné k následujícím jedenácti poznatkům.

1) Jsme bohatší. Poslední čtvrtstoletí bylo v bývalém východním bloku obdobím rychlého ekonomického růstu. Zároveň je v těchto zemích bohatství rozloženo rovnoměrněji než v ostatních zemích se srovnatelnou ekonomickou úrovní. Došlo též k výraznému nárůstu spotřeby, přičemž vyráběné zboží a služby mnohem více odpovídají přáním a potřebám lidí, než před rokem 1989.

2) Žijeme v poměrně stabilních ekonomikách. Inflace byla téměř všude v bývalém východním bloku stabilizována. Zaměstnanost však zůstává o něco nad světovým průměrem.

3) Radikální přístup k reformám byl zřejmě lepší volbou než přístup pozvolný. Země, které stejně jako Česká republika přijaly reformy rychle, jsou na tom nyní lépe a transformace pro ně byla méně nákladná.

4) Míra korupce odpovídá naší ekonomické vyspělosti. Míra korupce je v zemích bývalého východního bloku vysoká; je však obdobná, jako míra korupce ve srovnatelně vyspělých zemích.

5) Dožíváme se vyššího věku. Očekávaná délka dožití v zemích bývalého východního bloku v průměru vzrostla z 69 let v roce 1990 na 73 let v roce 2012. Kojenecká úmrtnost v tomto období poklesla.

6) Jsme zdravější. Spotřeba ovoce a zeleniny v zemích bývalého východního bloku vzrostla. Díky zdravější stravě došlo v několika zemích, včetně České republiky, k pravděpodobně nejrychlejšímu poklesu počtu srdečních chorob v historii.

7) Zlepšilo se životní prostředí. V zemích bývalého východního bloku došlo k poklesu znečištění ovzduší. Mezi lety 1990-2012 došlo v České republice k poklesu emisí oxidů dusíku o 72 %, oxidů síry o 92 % a o oxidu uhelnatého o 67 %.

8) Máme lepší přístup ke vzdělání. V zemích bývalého východního bloku vzrostl počet vysokoškoláků v průměru o 33 %.

9) Více cestujeme do zahraničí. Možnosti cestovat po světě byly před rokem 1989 značně omezené. V roce 2012 uskutečnili občané bývalého východního bloku 170 milionů turistických cest.

10) Bydlíme ve větších bytech. Podlahová plocha na jednoho člověka v zemích bývalého východního bloku mezi lety 1991 a 2011 vzrostla. V České republice to bylo o 99 % (z 16,6 m2 na 33 m2).

11) Více z nás má automobil. V roce 1993 byl v zemích bývalého východního bloku v průměru jeden automobil na deset obyvatel; v roce 2011 byl jeden automobil na čtyři obyvatele. V Litvě, Slovinsku a Polsku je nyní více aut na obyvatele než ve Velké Británii.

Jak Shleifer a Treisman shrnují: tržní reformy a snahy vybudovat demokracii v zemích bývalého východního bloku nelze považovat za neúspěšné. Problémy bezpochyby existují, avšak jsou to problémy, kterým čelí srovnatelné země, jež za sebou komunistickou minulost nemají. Zkrátka a dobře, postkomunistické země se staly zcela normálními zeměmi. To vůbec není špatný výsledek.

Článek sepsán pro . Přetištěno se svolením.