Socialistický zákon o omezení prodejní doby o svátcích je antisociální

Předseda Senátu Milan Štěch předložil návrh zákona, jenž má omezovat prodej o některých svátcích. Z působnosti zákona mají být vyjmuty prodejny, jejichž plocha nepřesahuje 200 m2, dále pak čerpací stanice, lékárny a prodejny na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích.

Firmě, která by zákon porušila, by hrozila pokuta milion korun; při opakovaném porušení by pokuta mohla dosáhnout až pěti milionů.

Důvodová zpráva ani sám předseda Senátu nijak netají, že zákon má chránit malé a střední podnikatele před konkurencí. To je poněkud zarážející argument, neboť smyslem regulací nemá být ochraňovat vybrané firmy před konkurencí, nýbrž naopak konkurenční prostředí vytvářet. Autor chtěl zřejmě uvést, že zákon by mohl přispět k omezení monopolní síly velkých obchodních řetězců. I kdyby důvody pro omezení monopolní síly řetězců skutečně existovaly (což vůbec není jisté), zákaz prodeje o svátcích rozhodně není optimální politikou, jak tento problém řešit.

Hlavním proklamovaným důvodem zákona je obava, že zaměstnanci nemohou sladit svůj pracovní a rodinný život. V důvodové zprávě se doslova píše: „Zaměstnanci pracující ve svátek se nemohou plně věnovat své rodině, neboť v době, kdy mají jejich děti volno, pracují. Ve svátek by měla být rodina pohromadě a věnovat se, mimo jiné, rodinným záležitostem.“ Zpráva však nevysvětluje, proč tímto problémem trpí pouze zaměstnanci prodejen s plochou nad 200 m2.

Samotná představa, že by se stát měl starat o to, jak lidé dělí svůj čas mezi práci a rodinu, není příliš slučitelná s ideou svobodné společnosti. Různí lidé mají odlišné představy o tom, jak nakládat se svými životy a stát by se neměl snažit lidi unifikovat podle jednoho vzoru. Bezpochyby existují lidé, kteří preferují o svátcích nepracovat. Jsou zde však také studenti, kteří chtějí využít volného času, aby si mohli vydělat nějaké peníze na brigádě; existuje mnoho lidí, kteří nemají děti ani rodinu; a jsou i tací, které státem uznávané svátky nechávají zcela chladnými a kteří rádi obětují svůj volný čas proto, aby si vydělali o něco víc.

Aniž by byla tvrzení v důvodové zprávě podložena jakoukoliv analýzou, prohlašuje se zde, že „sociální dopady budou příznivé“. Dostupné empirické studie přitom uvádějí, že omezení prodejní doby obvykle snižuje zaměstnanost, vytváří neefektivity a zvyšuje ceny. Omezení dopadají zejména na ty spotřebitele, jenž nemohou nakupovat během obvyklé otevírací doby. Řada spotřebitelů navíc nese náklady ve formě přeplněnějších obchodů, neboť lidé mají omezenou možnost rozložit své nákupy v čase. Je pravda, že vzhledem k tomu, že zákon zakazuje prodej pouze v sedmi a půl dnech (o Vánocích bude moci být otevřeno alespoň dopoledne), tyto nepříznivé dopady by nemusely být příliš vysoké; avšak totéž platí i o výnosech. Veškeré výnosy by navíc plynuly téměř výhradně malým a středním prodejcům.

Poslance ale zjevně moc nezajímá, jaký celkový dopad bude zákon mít na životy lidí. Svoji podporu zákonu totiž zdůvodňují především tím, jak zákon dopadne na ně samotné. Například Pavel Kováčik z KSČM uvedl: „Vůbec by mi takový zákon omezující prodej o svátcích nevadil.“ Podobně se vyjádřil i Jiří Mihola z KDU-ČSL: „Za sebe mohu říci, že takovému návrhu fandím. Byl jsem na dovolené v Rakousku a tam takové omezení mají.“ Pokud každý zákon posuzují pouze na základě tohoto kriteria, pak se nelze divit, že kvalita našich zákonů za moc nestojí.

Článek sepsán pro . Přetištěno se svolením.