EU jako hayekovská federace

O konzervativních argumentech pro Evropskou unii, nutných reformách jako obraně před nacionalismem, pragmatickém zachování měnové unie, ale i významu bitcoinu s Dr. Daliborem Roháčem, výzkumným pracovníkem washingtonstkého American Enterprise Institute.

Pane doktore, ve Vaší knize “Towards an Imperfect Union: A Conservative Case for the EU” se snažíte přesvědčit konzervativce, libertariány a zastánce volného trhu, kteří čím dál vice kritizují EU jakožto nemilý pokus o centrální plánování podobající se byrokratické „Cestě do otroctví“, aby zvážili svůj postoj. Přestože jste býval sám velkým euroskeptikem, nyní argumentujete pro EU za pomoci textů o federalismu, které sepsal F. A. Hayek. Co Vás přimělo změnit názor? Jaké jsou přínosy mezinárodní federace pro svobodnou společnost?

Stále si myslím, že je hodně věcí, které mohou libertariáni i konzervativci na projektu EU kritizovat a zároveň by to určitě dělat měli. Domnívám se, že se spíše změnilo to, jak moc dávám důraz na určité problémy než můj názor samotný. Uvědomil jsem si, že současná Evropa, I přes její nedokonalost, přinesla období, které zaručuje svobodné podnikání a omezený vliv státu, který nikdy nebyl vice ekonomicky otevřený a mírumilovný než teď – to není náhoda. Ti, kteří psali o problémech Evropy ve 30. a 40. letech, jmenovitě Hayek, Röpke nebo Mises, chápali, že je třeba vybudovat mezinárodní platformu pro spolupráci, jinak by Evropa byla odsouzena k tomu, aby si znovu prožila nepříjemné zkušenosti z první poloviny 20. Století. Inu, po válce taková platforma vznikla, není skvělá, ale existuje. Nyní je na ni ale vyvíjen bezprecedentní tlak; ten by nás mohl lehce vrátit do situace, před kterou nás Hayek varoval.

Kladete důraz na to, abychom brali v úvahu “relevantní srovnání” při diskusích o evropské integraci – mohl byste prosím rozvést tuto myšlenku?

Ekonom z chicagské university Harold Demsetz přišel s pojmem “Nirvana fallacy”, což je srovnání existujícího, jistě nedokonalého s nereálným ideálem. Určitě bychom měli srovnávat s reálnými, existujícími alternativami,  a nikoli s ideály. Libertariánská utopie není na evropském menu stejně jako svobodný, sjednocený trh založený na jednoduchých a nepodmíněných principech vzájemného uznávání norem. Vždy, když kritizujeme přehnanou regulaci (z dobrých důvodů) v rámci EU, musíme vycházet z faktu, že další alternativou je 28 států s nekompatibilními právními systémy – stav, který by rozhodně například podnikání nepomohl. Obecněji bychom měli být obezřetnější k tomu, jak by taková Evropa – nesvázaná institucemi jako je EU – vypadala. Znovu je nutné říci, že by tento kontinent zřejmě nebyl tak přívětiví ke svobodnému trhu, otevřené ekonomice nebo omezenému vlivu státu. Kdo ví,  Evropa by nemusela být ani mírumilovná. Jak to vím? Evropu plnou národních států už za sebou máme a nedopadlo to zrovna dobře.    

EU v současné podobě není řádnou federaci, že? Takže vy tedy neargumentujete pro EU jak ji známe, ale spíše pro novou a reformovanou EU? Reformovanou v jakých ohledech? Pro jaké změny se snažíte argumentovat?

Hlavním problémem EU je, že neodpovídá liberální vizi mezinárodní federace. EU rozšiřuje své aktivity do oblastí, kde jí není vůbec potřeba (například zemědělství), a zároveň není dostatečně vyzbrojena v oblastech, jakými je třeba poskytování evropských veřejných statků. Z toho pak plyne zbytečný zasahování na straně jedné a zároveň neschopnost jednat, což vede k dlouhodobě nespokojeným voličům, kteří postupně ztrácí důvěru v tuto instituci. My potřebujeme EU, která je schopná dělat málo (důležitých) věcí, ale za to velmi dobře – to vše ve srozumitelném formátu konstitučních norem. Všechno ostatní nechat na státech – tak, jak by to měla dobrá federace dělat.

Zdá se, že spousta problémů a tlaku plyne z Eura. Myslíte si, že jednotná měna je potřebným a žádoucím rysem federace? Přežije Euro ve své současné podobě nebo možná, mělo by?

Hayek bral jednotnou měnu jako samozřejmou charakteristiku jeho mezinárodní federace. Nicméně vznik  Eura byl jasným příkladem nadbytečného kroku.  Základní předpoklady pro úspěšnou monetární unii totiž nikdy nebyly na místě.  Byla tu taková slepá představa, že se objeví časem, to se ale zatím nestalo. Pokud by se dalo vrátit v čase a zrušit Euro, byl bych pro. Naneštěstí, v reálném světě čelíme celkem ošemetné situaci – zbavit se měnové unie může být celkem oříšek. Problémem není až tak moc konkurenční devalvace, která paradoxně pomohla v 30. letech vyklouznout z Velké hospodářské krize, ale spíš dopad na finanční odvětví. Pravda je taková, že nám skutečně nejde odstraňovat velké, nesolventní instituce bez toho, abychom napáchali vedlejší škody v ekonomice. Už jen z tohoto důvodu bych nechtěl Eurozónu ničit. Pokud se zničí sama nebo ne, to už je jiná otázka.     

Jaký je váš názor na alternativní měny jako Bitcoin nebo na systém svobodného bankovnictví; mohly by vylepšit současný monetární systém?

Myslím si, že Bitcoin je zajímavá platforma pro finanční inovace tím, že umožňuje vytváření mnoha sebe vymahatelných kontraktů, které by nemohly existovat bez blockchainu. Nicméně, kvůli jeho deflačním tendencím, si nemyslím, že by mohl fungovat jakožto efektivní jednotka zúčtování. Existuje rozsáhlá literatura na téma svobodného bankovnictví a jeho srovnání se současným centrálním systémem. Nejsem sice expertem v této oblasti, ale obecně jsem fanouškem konkurenčního prostředí. Správné otázky jsou ty tranzitivního charakteru – zda politici budou schopni vyjmout monetární politiku z veřejné sféry nebo jak se nové měny vypořádají s problémem síťových externalit a tak dále.   

Ekonomové obecně souhlasí, že liberalizace mezinárodního obchodu byla vždy jedním z hlavních faktorů vedoucích k modernímu ekonomickému růstu a je úzce spojována s nárůstem životní úrovně na celé planetě. I presto v současné době můžeme na politickém kolbišti pozorovat velkou míru odporu vůči tomuto fenoménu. Populisté, anti-globalisté a protekcionisté získávají podporu v mnoha zemích EU. Měli jsme možnost pozorovat Brexit nebo zvolení Donalda Trumpa. Co si myslíme, že za tímto stojí?

Je hodně politických vědců, kteří se snaží vysvětlit vzestup populismu za pomoci ekonomických, kulturních a sociologických faktorů. Já a moji spoluautoři Andreas Johansson Heinö a Sahana Kumar jsme publikovali článek, který analyzuje podporu evropského populismu na politické levici a pravici v období 1980-2016.  Zjistili jsme, že korupce má velký dopad na podporu těchto stran, zejména na pravici. Pokud se budeme bavit obecněji, myslím si, že je to spíš otázka veřejného mínění. Někdy se stane, že názorové  klima se posune více k protekcionismu ze strachu z neznámého a kvůli ztrátě důvěry v přirozený tržní systém. Myslím si, že zrovna takovým obdobím procházíme.

Na co, kromě analýzy evropské integrace, se dále soustředíte ve svém vědeckém životě? Nějaké větší výzkumné projekty, možná nějaká kniha?  

Jak už jsem říkal, zajímám se o populismus – zejména o jeho autoritativní odnož. Na rétorice Trumpa nebo Le Penové a jim podobným je něco velmi emocionálního a to pak rezonuje mezi voliči. Myslím si, že liberálové by měli být schopni se do takového postoje vcítit a použít ho pro své účely –  šířit svobodu, demokratický kapitalismus a otevřenost tak, aby jejich témata mezi voliči rezonovala. To je asi největší výzva, které naše hnutí v současné době čelí.    

Máte nějakou radu pro studenty, kteří zvažují kariéru ve think-tanku stejně jako vy?

Najděte si něco, do čeho jste opravdu zapálení, pokuste se co nejvíce prohloubit svoje znalosti. Napište toho hodně a hlavně včas ve fázi, kdy přemýšlíte. James Buchanan kdysi řekl, že přemýšlení bez psaní jsou jen vidiny. Čtěte pečlivě názory autorů, s nimiž nesouhlasíte. Celkově, buďte dobrým kolegou a člověkem.  

Dalibor Roháč

• výzkumný pracovník American Enterprise Institute (AEI), kde se zaměřuje na ekonomické a politické trendy v Evropě

• hostující vědecký pracovník v Max Beloff Centre for the Study of Liberty na University of Buckingham (UK)

• vědecký pracovník v Institute of Economic Affairs v Londýně  

• jeho analýzy a komentáře se běžně objevují ve významných médiích jako New York Times, Financial Times, Foreign Policy nebo Wall street Journal

• publikoval v časopisech Constitutional Political Economy, Economic affairs a také European Journal for the History of Economic Thought

• studoval na George Mason University a University of Oxford, doktorský titul z politické ekonomie získal na King’s College London

• je členem katedry ekonomie vysoké školy CEVRO Institut a přednáší v rámci mezinárodního magisterského programu Philosophy, Politics, Economics