EU nesplnila své sliby
S Madsenem Piriem, prezidentem britského Institutu Adama Smithe, o bídném životě v Británii před nástupem Margaret Thatcher, vlivu myšlenek na hospodářskou politiku, podnicích, které nemají rády konkurenci, potřebě vzdělávání mládeže a o zaostávání Evropy.
Stojíte v čele jednoho z nejvlivnějších evropských think-tanků, Institutu Adama Smithe. Spoluzakládal jste ho již v roce 1977. Co jste tím tehdy sledoval?
Institut jsme zakládali proto, aby přicházel s návrhy nových politik, které rozšíří příležitosti pro svobodné rozhodování lidí a podpoří vznik příznivého prostředí pro podnikání a další tvůrčí činnosti. Tyto změny přispějí ke změně klimatu, kde dominantní roli hrály přísné státní regulace a socialismus a kde se všichni domnívali, že tak bude nutně vypadat i budoucnost.
Zapomínáme na problémy minulosti
Velmi poutavě přednášíte a píšete o tom, jak vypadal každodenní život na sklonku 70. let, jaké množství služeb nevalné kvality tehdy britská vláda poskytovala. Dnes si už na to asi lidé příliš nevzpomínají?
Lidé mají tendenci zapomínat na to, jak příšerné státní služby byly a jak děsivě fungovaly státní podniky. Byly řízeny v zájmu výrobců, úřednictva, odborů a politiků. Chudák spotřebitel se musel spokojit se vším, co mu bylo dodáváno. Neměl volbu a nemohl služby získat odjinud. Většina lidí, kteří dnes mohou chodit k volbám, v té době – kdy se toto vše dělo – ani nebyla na světě.
Podílel jste se na tom, co následovalo. Popsal byste svůj vliv na změnu hospodářských politik v 80. letech? Měl jste pocit, že klasické liberální myšlenky Adama Smithe nabývají na praktickém významu?
Institut Adama Smithe publikoval velmi diskutované studie s návrhy politických změn, v nichž se Smithovy myšlenky o svobodném podnikání a úsilí lidí o zlepšení životních podmínek odrážely. Když se těmto chvályhodným tužbám vytvoří prostor, lidé rozvinou ekonomické aktivity, vytvoří hospodářský růst a rozšíří se paleta zboží a služeb, z nichž si lidé mohou vybírat.
Jednou jste se nechal slyšet, že John Major byl více protržním reformátorem než Margaret Thatcher. Jak jste to myslel?
Nebyl větším zastáncem trhů než Lady Thatcher, ale měl možnost stavět na jejím úspěchu a rozvinout tyto myšlenky v oblastech, kde toho ona nebyla schopná, např. v oblasti železniční dopravy.
Podíváme-li se dnes zpět a vidíme-li více než dvě desetiletí vývoje, který následoval ve Velké Británii a Evropě, zaznamenáváte přetrvávající vliv reforem, jež probíhaly v 80. a 90. letech? V případě České republiky již proreformní étos dávno vyprchal, daně jsou vysoké a rostou, značná část ekonomiky je státem vlastněná či striktně regulovaná a lidé – zdá se – mají myšlenkově blíže ke korporátnímu fašismu než k myšlenkám Adama Smithe.
Je samozřejmě vážným problémem, že politici vždy chtějí zvyšovat daně, aby si koupili naše hlasy, a sledují vlastní zájem, spíše než aby dělali to, pro co by se rozhodli lidé, kdyby měli možnost volby. Zavedené podniky nemají rádi konkurenci. Musíme stále dokola vysvětlovat, že možnost volby a podnikání dává vzniknout růstu, zatímco regulace z centra vede ke stagnaci.
Jak se dnes díváte na úlohu Evropské unie? Myslíte, že kdyby Margaret Thatcher věděla, co se bude v dalších letech dít, rozhodla by se do EU nevstupovat a Británie by tak zůstala mimo toto uskupení?
EU nesplnila své sliby. Evropa v globalizované a rozvíjející se světové ekonomice hospodářsky zaostává. Země praktikující protekcionismus a z centra regulují hospodářství neuspějí v konkurenci s těmi, kteří budou svobodně obchodovat a umožní rozvoj soukromého podnikání.
UKIP neprosazuje svobodu
Jak se díváte na činnost UKIP, jež zaznamenala takový úspěch v posledních evropských volbách. Na jakých myšlenkách vyrůstá? Mají něco společného s myšlenkami Adama Smithe?
Původním ústředním programovým bodem UKIPu bylo vystoupení z EU. Aby strana zvýšila přitažlivost svého programu pro širší masy
, začala se vymezovat i v dalších oblastech a navrhovat přijetí restriktivních politik, se kterými my v Institutu Adama Smithe nesouhlasíme. Příkladem je ochrana britského průmyslu a domácích zaměstnanců, kterou navrhují namísto svobodného obchodu a volného pohybu zaměstnanců. Jejich názory z myšlenek Adama Smithe nevycházejí.
Natočil jste skvělou sérii vzdělávacích videí “Ekonomie je zábava”, jste známým komentátorem veřejného dění, propagujete myšlenku Dne daňové svobody. Co si slibujete od popularizace myšlenek svobody? Věříte, že si myšlenky svobody opět najdou cestu do veřejných debat a přispějí ke změnám současných politik? Jakým způsobem? Musíme čekat na příchod charismatického politika jako byla Lady Thatcher, potřebujeme další hlubokou sociální a hospodářskou krizi....?
Institut Adama Smithe věnuje velkou část času a zdrojů aktivitám, jež cílí na mladé lidi. Pakliže budou budoucí lídři náležitě chápat podstatu ekonomických a občanských svobod, budou spoluvytvářet politiky, jež v sobě tyto koncepty ponesou. Spolupracujeme s Liberty League a jejím Svobodným fórem, abychom mladé lidí vzdělali a nabídli jim přístup k myslitelům, jež v nich zažehnou nadšení pro myšlenku svobody a navedou je na tuto cestu.
Jste též autorem science-fiction knih pro děti. Proč se této aktivitě věnujete? Nalézáte i zde nějaké prvky s vazbou na svobodu a svobodné trhy?
Psaní science-fiction knih pro mladé mne velmi těší a dosud jsem takových knih sepsal sedm. Píši tvrdou science-fiction, nikoli měkkou fantasy. Přesně takové knihy mne jako dítě nadchly. V mých knihách není žádná ideologie. Jsou to pouze – alespoň doufám – dobré a vzrušující příběhy. Tradice science- fiction je ale samozřejmě individualistická. Existuje-li problém, nikdo nevolá vládu o pomoc, ale problém se snaží sám vyřešit. A vítězí ten, kdo prokáže odvahu, buduje přátelství, loajalitu a nevzdává se. Je dobré, když se o tyto věci budou děti v životě snažit.
Madsen Pirie (1940)
- prezident a spoluzakladatel Institutu Adama Smithe sídlícího ve Velké Británii
- v minulosti působil jako profesor filosofie a logiky na Hillsdale College v Michiganu
- krátce pracoval v americkém Kongresu pro Republican Study Committee
- 13 let působil jako sekretář společnosti lidí s vysokým IQ, Mensa
- vystudoval historii a filosofii, následně též ekonomii na Univerzitě v Cambridge, kde nyní působí jako hostující profesor
- publikoval řadu knih a článků mj. na téma privatizace, ekonomické reformy, moderní politické myšlení
- často vystupuje v médiích a jeho texty se objevují v populárním tisku, např. Times, Telegraph, Independent, Guardian, Mail, Express, Wall Street Journal, Financial Times
- je též autorem science-fiction pro děti, publikoval 7 knih, poslední nese název Tree Boy
- v září 2014 vystoupí s přednáškou na půdě vysoké školy CEVRO Institut v rámci první celonárodního konference Students for Liberty
Velká Británie v roce 1979
Madsen Pirie
Přesuňme se nyní všichni na počátek historie, do doby vzniku světa, do časů, než se Margaret Thatcherová stala premiérkou.
Člověk se ráno probudí, patrně si poslechne státní rozhlas nebo se podívá na státní televizi. V koupelně si vyčistíte zuby a umyjete se státní vodou, kterou ohřívá státní plyn, státní elektřina, státní uhlí nebo státní ropa. Ke snídani si člověk dá státní vajíčko, uvařené na plynovém sporáku, který vyrobil stát, nebo státem vyrobeném elektrickém vařiči. Vezmeme do ruky nůž či lžičku ze státní oceli a můžeme se pustit do jídla.
Cestou ze státem vlastněného domu (a 35 procent jich takových bylo) byste se zastavili u schránky, abyste si vyzvedli státem dodávanou poštu, jež má pravděpodobně tři dny zpoždění, a pak už byste mohli nasednou do svého (státem vyrobeného) auta. Při nastupování musíte dávat pozor na odpadky, které na zemi nechali státní popeláři nebo je zapomněli sebrat státní čističi silnic. Poté si to už můžete šinout do své státem placené práce. Jen ještě dovezete děti do jejich státní školy, manželku vyložíte u státní nemocnice a cestou se snažíte na silnici vyhýbat státem vyráběným náklaďákům a autobusům. Pak už jen zaparkovat ve státní garáži.
Dopoledne strávíte na státním telefonu, třeba abyste si zařídili cestu státními airolinkami státem vyrobeným letadlem, jež startuje ze státního letiště, na nějž se dostanete díky službám státních autobusů. Možná si však jen zařizujete výlet stáními železnicemi a třeba se na noc zastavíte v jednom ze státem vlastněných hotelů. Nebo možná vyrazíte na výlet státním trajektem na státem postavené lodi ze státem vlastněného přístavu. Tomu se prostě říká volba!
Chci tím říci, že v roce 1979 mohl člověk strávit celý den, aniž by nutně vůbec narazil na produktivní, soukromý sektor ekonomiky. A všechna tato státní odvětví byla neefektivní, všechny jejich služby byly předražené a většina státních podniků prodělávala a požadovala vysoké daně, z nichž by se platily dotace na jejich provoz. A nejen to! Všechny též zvyšovaly náklady soukromých podniků, jelikož nabízely předražené služby cestování, účtovaly předražené ceny za komunikační služby a energie.
Stále sice máme státní poštu a státem vlastněné londýnské metro, ale zbytek již dnes neexistuje. Při pohledu zpět se to zdá jako noční můra, ale takový svět opravdu existoval. Dělo se to a my jsme měli štěstí, že jsme se z tohoto špatného snu probudili.
Převzato z osobních stránek autora.